20 let v čele aneb loučení s Codym

Jaké byly tvoje hlavní motivace, když jsi přebíral vedení Hnutí Brontosaurus?

Ta vnitřní určitě byla dělat něco, co mi dává smysl, baví mě a mohu u toho být s lidmi, se kterými si rozumím. Od dětství jsem se viděl jako ochránce přírody – byť ta představa byla spíše romantická, Brontosaurus mi v tom dával smysl. Už na střední škole jsem rozjel spoustu brontosauřích aktivit.

Po vysoké škole, kde se můj zájem o přírodu rozvinul o volnočasovou pedagogiku, jsem byl Brontosaurem a jeho akcemi naprosto nadšený a měl jsem s ním tolik plánů, že se mi to těžko slučovalo s prací jinde. Byl jsem doslova plný brontosauřích myšlenek, komunity lidí a touhy dělat prospěšné aktivity. Obecně to bylo naplnění snu chránit přírodu, uplatnit dovednosti při činnostech s lidmi a dělat práci, která je zároveň jakýmsi posláním – byť jsem to tak určitě tehdy nenazýval.

Na které 3 momenty ze svého působení vzpomínáš nejraději?

Těžko vybrat. Slavnostní otevření ústředí v Brně na Hvězdové jako start mé profesionální práce při vedení ústředí, blokáda těžby v NP Šumava či úspěšné završení všech akcí k výročí 50 let. A také třeba první táborový vandr na pro nás nejromantičtější místo na světě u Dunaje v Srbsku.

Co považuješ za největší úspěch Hnutí Brontosaurus za posledních 20 let?

Úspěchem je, že stále dobře děláme to, co umíme: zapojujeme zejména mladé lidi do aktivní péče o svět kolem nás. Za tím vším stojí spousta konkrétních úspěchů, ale i neúspěchů a starostí. Hlavní je, že je za námi vidět pozitivní dopad v přírodě i ve společnosti a že to v Brontosauru stále žije.

S jakými největšími výzvami ses během svého působení setkal a jak jsi je překonal?

Byla to vlastně jedna velká a dlouhá výzva s mnoha etapami. Nejtěžší byly začátky. Hnutí v 90. letech nezdědilo žádný uspořádaný aparát a začínalo trochu na zelené louce, pak přišly různé krize a teprve po roce 2000 vedení v Brně nabralo nový dech. Tehdy jsem byl v Radě a viděl jsem, že i tak je stav kanceláře neutěšený. Valnou část agendy, včetně psaní grantových žádostí, pomáhali po nocích zvládat dobrovolníci.

Když jsem nastupoval, konečně se nám začalo dařit rozetnout začarovaný kruh toho, že nejsou finance, a to ani na pracovníky, kteří by je sháněli. S růstem ústředí přicházel rozvoj, ale i starosti a nové výzvy – od vytváření struktury ústředí, přes motivaci lidí v týmu, tvorbu nejrůznějších odborných pozic, rozvoj společné identity a spolupráce v celém hnutí, až po umění „prodat“ brontosauří nabídku ve světě zahlceném možnostmi a výzvy při pořádání velkých akcí (např. Dortů). Patří sem i schopnost efektivně reagovat na mimořádné situace, jako bylo tornádo na jižní Moravě či covidová krize.

Největší výzvou pro mě však bylo unést zodpovědnost za Brontosaura, kterou jsem si někdy pouštěl až moc k tělu. A také ustát špetku osamělosti vyplývající z vedoucí pozice a nekonečnou potřebu sebemotivace, abych dokázal nejen sám fungovat, ale i motivovat, ocenit a nadchnout lidi kolem sebe. Bylo třeba naučit se hledat zdroje energie, umět se vnitřně ocenit a také si říkat o podporu. To byly také výzvy.

Jak se podle tebe proměnilo vnímání ochrany přírody ve společnosti od listopadu 1989?

Téma ochrany přírody a životního prostředí bylo po Sametové revoluci jedním z nejdůležitějších. Energii z předrevolučního naštvání na stav životního prostředí a porevolučního zájmu lidí tyto věci řešit se podařilo přetavit v řadu fungujících a úspěšných věcí – například zákony na ochranu přírody, vznik samostatného ministerstva životního prostředí, možnost účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech, vznik sítě center environmentální výchovy, dobře fungující systém třídění odpadů atd.

Nadšení však brzy opadlo a přestože většina společnosti stále deklaruje k ochraně přírody pozitivní postoj, aktivní podpora širší veřejnosti pro skutečnou realizaci účinných řešení aktuálních environmentálních problémů je nízká. Stejně tak je malý zájem lidí brát v potaz environmentální témata při rozhodování u voleb. Patrně je to proto, že řešíme složitá, pro lidi těžko uchopitelná témata, jako například klimatickou změnu. Navíc ochrana životního prostředí znamená někdy omezení a jindy novinky, kterých se lidé bojí, a nejen populističtí politici tohoto strachu a různých dezinterpretací zneužívají.

Co tě osobně během let nejvíc inspirovalo?

Byly to například nejrůznější nám blízké organizace a jejich metody – v zážitkové pedagogice Prázdninová škola Lipnice, v aktivním až aktivistickém přístupu k ochraně přírody členské organizace Zeleného kruhu, jako například Hnutí Duha, v rozvíjení organizace Skaut, v komunikaci a řešení problémových situací koncept nenásilné komunikace atd.

Nejvíc však konkrétní lidé – kolegové a kolegyně z kanceláře, lidé z výkonného výboru, osobnosti environmentálního hnutí či ekopedagogiky jako například Mojmír Vlašín či Aleš Máchal s jejich vytrvalostí a nadhledem, jež se odráží i v jejich knihách. Lidé, kteří se při neúspěších nevzdávali. A elán a radost z dění často nejvíce přinášeli účastníci a účastnice našich akcí.

Jaký projekt nebo akce ti nejvíc utkvěla v paměti a proč?

Je jich určitě více a často přesahují z mého profesionálního brontosauřího působení do toho dobrovolnického. Úžasný byl první ročník značkařského tábora na Ukrajině i mezinárodní kurzy jako MyXperience, kdy jsem si sáhl na pořádání mezinárodních akcí se všemi jejich specifiky. Skvělé jsou akce u krajanů na Balkáně, kde mě atmosféra místa a to, jak nás tam mají rádi, vždy pohladí po duši. Nezapomenutelné jsou všechny výroční akce DORT – každá z nich byla výzva a pokaždé jiná.

Naposled například hodně deštivě improvizační... Vybavují se mi také různé ročníky kurzu Cestičky, jejich pořádání bylo jako surfování na jedné velké a rychlé vlně – jízda, která stojí za to. Pamatuji si také nejrůznější valné hromady, kde to sice někdy bylo dramatické, ale většinou neuvěřitelně tvůrčí, například na programové konferenci před deseti lety. Z mých začátků jsou to určitě i dětské tábory s Brďo Vlkani – chvíle v tee-pee u ohně, táborové vandry s oddíly či naplnění z realizace celotáborových her.

Jaké hodnoty považuješ za klíčové pro Hnutí Brontosaurus a jeho členy?

Je jich více a tvoří jedinečný brontosauří mix. Určitě to začíná vztahem k přírodě. Pro mě osobně je to takový vztah, který nehodnotí, ale bere přírodu a život ve všech jeho formách jako hodnotu samu o sobě, bez ohledu na přínos pro člověka. Vztah, díky kterému se za přírodu postavíme. Tady bych byl rád, aby nám nechyběla odvaha.

Ve společnosti i brontosauří komunitě je to pak určitě vzájemný respekt spojený s pochopením pro potřeby druhých. Nesmíme zapomenout na otevřenost – ať už novým lidem či myšlenkám. Podstatná mi přijde hodnota sebenáhledu, umění se sami nad sebou, nad naším konáním a dopadem pozastavit, ať už jako jedinci nebo organizace.

Nesmírně důležitý mi přijde aktivní přístup k věcem, zapojení se do hledání řešení či jejich tvorby. To podle mě přináší naději, která je ve stále komplikovanějším a patologičtějším světě tak potřebná. Souvisí s tím i umění dávat, přijímat a tvořit radost (jak říkají naše programové cíle) a umění vnitřně přijmout věci, jak jsou, bez rezignace na hledání lepšího světa. Na radost a vnitřní pohodu někdy ve vší upracovanosti zapomínáme, a ony často dokážou vykouzlit ty nejvíce udržitelné a přínosné cesty.

Jak se změnila skladba dobrovolníků a účastníků akcí během tvého vedení?

Myslím, že skladba se změnila vlastně minimálně. A je to dobře, protože je vidět, že stále přicházejí noví mladí aktivní lidé.

Které změny v organizaci považuješ za nejdůležitější?

Spousta změn, například výrazně větší profesionalizace, jsou do jisté míry reakcí na vývoj světa kolem nás. Formální požadavky či množství přerozdělovaných financí rostou a je potřeba k tomu vytvořit systém a strukturu. Jsou tu změny ve smyslu růstu členské základny nebo většího zapojení dětských oddílů.

Svět se propojuje a je velmi potřebné rozvíjet mezinárodní rozměr. Přibývá možností a všemožných (mnohdy zejména on-line) aktivit pro mladé a je třeba umět lákavě komunikovat naši nabídku navenek.

Změny, které krůček po krůčku přišly a přicházejí zevnitř, vidím například ve vyšší identifikaci pobočných spolků a klubů s celým Hnutím Brontosaurus. V rámci akcí a vzdělávání se více vědomě pracuje s brontosauří metodou a propojením programu, místa, dobrovolnictví a dalších prvků akce. V rámci činnosti se klade větší důraz na témata ochrany přírody a krajiny v programu akcí a zážitková pedagogika se v tomto stává účinným nástrojem.

Více se přemýšlí nad přínosy dobrovolnictví a zaměřujeme se třeba na akce řešící adaptaci na klimatickou změnu. Aktivizovali jsme se ve spolupráci s jinými zelenými a dětsko-mládežnickými organizacemi, naučili jsme se podílet na kampaních, jako byla například ta za CHKO Soutok. Nabrali jsme know-how, jak se zapojit do pomoci při mimořádných událostech. Někdy nás vnitřní problémy a jejich řešení tvrdě poučí, ale i tyto bolestné zkušenosti ke zrání organizace patří. Mnohé z toho se teprve rozvíjí, ale trendy vidím pozitivně.

Co bys udělal jinak, kdybys měl možnost začít znovu?

Z pohledu toho, jak se celkově vyvíjí Brontosaurus, bych asi nechtěl měnit nic. Věřím, že jde o většinově pozitivní vývoj, tvořený mnoha vlivy, který je prostě zhruba tak, jak má být. Navíc se nezastavuje, takže když bude třeba, tak se možná zase pootočí trošku jinak.

Z mého osobního pohledu bych se určitě zdržel řešení mnoha detailů, přehnané odpovědnosti dotahovat různé drobnosti, snažil bych se méně osobně nervovat z toho, že se něco nedaří nebo nepovedlo. Nesnažil bych se tolika lidem i požadavkům vyhovět a více říkal ne. Doporučil bych si více asertivity a odvahy. Tím bych si uvolnil čas a mysl jednak pro sebe a své nejbližší, jednak na lehčí přemýšlení nad stěžejními kroky a rozhodnutími v Hnutí Brontosaurus.

Jaká byla tvoje vize pro Hnutí Brontosaurus na začátku a jak se vyvíjela?

Moje vize ideově značně korespondovala s tím, jaký Brontosaurus byl. Chtěl jsem dosáhnout větší stability, vytvořit a posílit zázemí a snad nejvíc posílit sebevědomí organizace. Důležité mi přišlo, abychom si uvědomili naše jedinečné místo mezi dalšími neziskovkami, byli na něj hrdí a to, co děláme, rozvíjeli a zkvalitňovali. Záleželo mi na tom, abychom skutečně posouvali mladé lidi ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí (včetně památek), aby naše dobrovolnictví mělo hmatatelné přínosy, abychom dělali akce, které se věnují aktuálním problémům životního prostředí a jsou dobře organizovány v duchu brontosauří metody.

Významné mi přišlo, abychom nejen dělali drobné dobré věci ve formě dobrovolnictví, ale uměli se na problémy životního prostředí dívat šířeji. Abychom šli pravdivě po podstatě problémů a byť jen ve spolupráci s ostatními NNO se uměli postavit také negativním věcem (například během zásahů v 1. zóně národního parku Šumava) či usilovat o hledání systémových řešení (například zapojení do Klimatické koalice). Tak abychom zůstali sví, ale ve výsledku nebyli jen brigádníky v přírodě, co dělají dobré věci (např. uklízí odpadky), ale nevidí dál. A právě balancování mezi udržením naší jedinečnosti a rozvíjením spolupráce s ostatními a balancování mezi profesionalizací (a zvyšováním kvality) a udržením ducha nadšenectví odráželo asi vývoj v mých záměrech a cílech.

Kdo tě v průběhu let nejvíc ovlivnil nebo podpořil?

Tým na ústředí, skvělí předsedové a předsedkyně, s nimiž jsem úzce spolupracoval a často u piva, na kávě či na výletě řešil ideové směřování Brontosaura, což mě nabíjelo. A pak spousta brontosauřích osobností z článků a klubů, z řad organizátorů či historických osobností. A nejvíc přímo a prakticky pak všichni ti, s nimiž jsem organizoval ty spousty akcí.

Jaký je podle tebe největší přínos Hnutí Brontosaurus pro společnost?

Hnutí Brontosaurus je podle mě jakási brána pro mladé lidi do světa dobrovolnictví, ochrany životního prostředí a péče o kulturní dědictví. Je to cesta k aktivnímu životu a zájmu o věci kolem nás. Nabízíme možnost udělat něco konkrétního, něco se u toho naučit a vytvářet přátelské kolektivy, což lidem přináší špetku naděje v dobré konce. Jsou za námi vysázené aleje, opečovaná chráněná území či opravené památky, ale zejména pozitivně směrem k udržitelnosti a nekonzumu formujeme komunity a snad i celou společnost.

Které aktivity nebo projekty bys doporučil nové ředitelce zachovat a rozvíjet?

Nerad takto doporučuji, může to omezovat. Ale za mě je to zachování a podpora toho, v čem je Brontosaurus unikátní. A to jsou, myslím, aktivity zejména pro mladé lidi realizované s využitím brontosauří metody propojující dobrovolnictví, neformální vzdělávání, zážitkový program, ekoporoz, práci s místem, atmosférou, komunitou a osobním příkladem. Skvělé by bylo, kdyby se nám v tomto podařilo více získat středoškolskou mládež. Byť je to těžká skupina na oslovení, má obrovský potenciál a věřím, že na středních školách můžeme získat budoucí lídry.

Určitě je to zaměření na aktuální témata životního prostředí – klima, biodiverzita. Bude fajn věnovat se participaci veřejnosti na ochraně přírody a na celoevropském plánu obnovy přírody. Potěší mě, když se naváže na rozjeté spolupráce z výročního roku „Dalších50“. V neposlední řadě vidím potenciál v podpoře regionů, v rozvoji sítě regionálních center a vykrytí bílých míst mapy ČR, co se týče působení Brontosaura vůbec. Nezapomenout rozvíjet i mezinárodní rozměr. Ale to jsou témata na roky dopředu.

Jaké byly největší překážky při financování a rozvoji organizace?

To nedokážu jednoduše říci. Takže jen myšlenky: z hlediska financí je to závislost na dotacích a zvyšující se závislost organizačních jednotek na přerozdělovaných financích z ústředí. Z hlediska rozvoje je to schopnost oslovit mladé lidi 15–20 let, nedostatek lídrů a nedostatečná obměna tahounů v regionech (článcích, klubech), přílišné soustředění jen do několika akčních článků a míst.

Co ti osobně Hnutí Brontosaurus dalo do života?

Dalo mi zejména inspirativní komunitu přátel a bezpečné a motivující prostředí mezi nimi. Takové, že jsem se například jako absolutní netanečník krůček po krůčku odvázal a dnes si na koncertech zcela uvolněně pluji svým tanečním stylem bez jakéhokoliv pocitu studu. Je to úsměvný, ale ilustrativní příklad. Jako introverta mě práce na ústředí naučila vystupovat před lidmi či nebát se autorit. Dalo mi přesvědčení, že důvěra v lidi i dobré konce situací je významná kvalita života, ač nesmí znamenat naivitu. Obohatilo mě o neuvěřitelné množství zážitků a o spoustu napínavých i vtipných historek, o poznání mnoha míst. Naučilo mě organizovat, vést tým a také si uvědomovat své hranice nebo to, že dělat chyby je prostě lidské.

Jak se ti dařilo skloubit osobní život a náročnou práci v čele hnutí?

Pohlcující nebyla jen práce v čele hnutí, ale zejména její kombinace s mým dobrovolnickým působením v Hnutí Brontosaurus. Být v Brontosauru bylo skvělé, ale zároveň někdy zahlcující, třeba i tím, že valná část přátel v hnutí působila také. A brontosauří témata, která pro ně byla koníčkem, otevírali i v hospodě, kde jsem já chtěl vypnout.

Nejtěžší však nebyly samotné aktivity, ale spíše to, že jsem je stále nosil v hlavě. A to někdy i v podobě frustrace, že se mi některé věci stále nedaří zlepšit a vlečou se. Řešením byly očistné cesty například do íránských hor mimo signál a internet nebo chvíle se synovci někde v přírodě. Bylo třeba si uvědomit, že dobrovolnictví není ani práce, ale ani volný čas. Do diáře jsem si speciální barvou natvrdo vyznačoval časy a dny na soukromé či oddechové aktivity. I tak to bylo těžké.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna po odchodu z vedení?

Ještě mě čeká brontosauří tábor u krajanů v srbském Banátu a pak v srpnu vyrážím na několik měsíců na cesty. Snad to půjde, jak si přeji: od nás po zemi do jihovýchodní Asie. Dálka, neplánovanost, neorganizovanost, plutí prostorem a časem, nechání se unášet tím, co přijde, čas na zastavení i špetka zevlování. To vše mi, věřím, přinese chuť do další práce, odstup od každodenních drobných starostí, jež mě už někdy sžíraly, a nové myšlenky, co bych rád dělal a rozvíjel po návratu. Pokud to klapne, mohl bych do budoucna spolupracovat s Brontosaurem v oblasti metodické práce v environmentální výchově a vzdělávání a v ochraně přírody a životního prostředí. Rád bych se také věnoval brontosauří historii. Více se chci zaměřit na aktivity v mém regionu Podluží, kde nám teď vzniká nová chráněná krajinná oblast a zároveň je tam stále co na krajině zlepšovat po tornádu. Chtěl bych zpracovat archiv po dědovi, kde je spousta zajímavostí k regionální historii i přírodě. A v neposlední řadě chci mít více volna na toulání se lužní přírodou, pro zahradu, zabydlení se, přátele, partnerku, rodinu. Jak se znám, mé brontosauří a jiná angažmá se však určitě zcela neutlumí.

Všechny zásadní poznámky byly do textu zapracovány, včetně oprav překlepů, stylistických neobratností a rozdělení dlouhých vět pro lepší čitelnost1.