Za tajemstvím Filipova údolí

Co na nás čeká

Drahý příteli,
Ty, jež se mnou sdílíš nadšení pro vše tajemné a podivuhodné, píšu Ti, ještě celý roztřesený, z toho, co ti musím vyprávět. Stalo se to před několika dny, kdy jsem se na jedné ze svých záhadologických výprav prodíral temnými houštinami. Pátral jsem tou dobou ve dne po bludných balvanech a po nocích bedlivě střežil Měsícem ozářené palouky v oblasti, která, snad podle nich, nese název Bílé Karpaty. Moje hledání bylo neúspěšné, ale na některý z bludných kamenů jsem přece jen musel narazit, neboť když jsem chtěl celý znavený zamířit zpět k nejbližší vesnici, zjistil jsem, že jsem nadobro ztracený. Nevím, jak dlouho jsem bloudil, ale když se mi konečně povedlo vyplést svůj kabát z nenechavé houštiny, byla už noc a já stanul náhle před velikou chatou. Byl jsem tak unaven, že jsem neváhal a zaklepal na staré dveře. Otevřít mi přišel tamní hospodář. Když jsem vyslovil svou prosbu, abych zde mohl přečkat do rána, pohlédl na mě vážně a unaveně, „Copak k čertu nevíte, že v téhle chatě straší?“ Rázem ze mě opadla veškerá únava. Když zjistil, že neobvyklé úkazy jsou mým koníčkem, nezdráhal se už a pozval mě dál.

Tu noc jsme proseděli u kuchyňského stolu a on mi povídal o zvláštní historii toho místa. Zmínil se také, že v celém údolí, zvaném Filipovo, kde se chata nachází, jsou nadpřirozené jevy na denním pořádku. Já sám jsem tam během svého pobytu spatřil tolik, jako nikdy předtím. Po dlouhém naléhání dokonce svolil, abych ráno odeslal list několika svým přátelům a kolegům záhadologům, mezi které patříš samozřejmě i Ty, a pozval je do těchto pozoruhodných končin. Samozřejmě jsem aspoň jako částečnou náhradu nabídl, že hospodáři pomůžeme, s čím jen bude potřeba a co bude v našich silách. Přidáš se tedy k naší výpravě za tajemstvím Filipova údolí?

S nadějí na brzké shledání, Tvůj přítel