Osud jménem Lukov. Příběh 30 let záchrany jednoho hradu

Do rozpadlé zříceniny přijeli brontosauři poprvé v roce 1983. Celé léto pak museli vysekávat les kopřiv, aby mohli vykopat první archeologickou sondu. Když o dva roky později rozehnala státní bezpečnost jejich záchranný tábor jako nelegální, nevzdali se a na Lukov se vrátili.
 
 

Romantické zříceniny kdysi slavného hradu na úpatí Hostýnských vrchů se díky neúnavné práci generací brontosaurů opět probudily k životu. Na záchraně jednoho z největších moravských opevnění pracují už třicet let. Za tu dobu zrekonstruovali většinu této památky a uspořádali v ní stovky pracovních a zážitkových akcí. Brontosauři pro návštěvníky stále zpřístupňují nové prostory hradu, ale i sami pro sebe objevují historii, kterou se jim podařilo zachránit.

Lukov5
Pro Jiřího Dražila se Lukov stal pevnou součástí života. „Na začátku osmdesátých let se naskytla možnost udělat v lukovské zřícenině brontosauří tábor. S kamarádem z elektroprůmyslovky jsme se tam vydali. Doprovázel nás archeolog Jirka Kohoutek. Myslel jsem si, že tři roky budou stačit, a pak zkusíme zase něco nového,“ vzpomíná Dražil, který na hradě organizuje dobrovolnické práce už tři desetiletí a končit nehodlá.

„Když nás po dvou letech vyhnala státní bezpečnost, bylo jasné, že to nevzdáme. V následujícím roce jsme sice změnili písmenko v názvu a vykopávali ruiny hradu Bukov, ale Lukov v našich myslích zůstal. V létě jsme se dozvěděli, že můžeme přijet. Sehnali jsme na září několik kamarádů, vesměs studentů vysokých škol, a konečně začali s opravami hradu. Tak je tomu dodnes,“ říká.

Lukov3

Třicet let proměnilo zarostlé hromady kamení, vzdáleně připomínající hrad, v atraktivní turistický cíl a jednu nejznámějších zřícenin v Česku. „Je pozoruhodné, že tato v lidském životě dlouhá doba boje o hrad byla téměř beze zbytku postavena na práci nadšenců. Je o to cennější, že v době, kdy mnohý hledá sebeuspokojení ve vlastním prospěchu, se najdou lidé, kteří obětují svůj čas, aby pracovali ve prospěch něčeho, co přináší jen vnitřní uspokojení,“ komentuje předseda Spolku přátel hradu Lukova Jiří Holík.

Podobně odpovídá na otázku, kterou mu nedávno položila jedna redaktorka. Tedy, zda by do záchrany památky šel znovu. „Odpověď je jednoduchá. Šel, protože ty stovky lidí, které jsem tam poznal, stojí za to,“ vysvětluje Holík.

Objevte tento hrad i vy. Vyberte si z mnoha zážitkových akcí, které celoročně pořádají brontosauři z Klubu přátel Lukova. "Lukovská zřícenina je místem, kde se prolíná řada století, desetiletí i jednotlivých let. Každá zeď má svůj příběh. Jsme hrdí, že můžeme být jeho součástí a stále jej tvořit." dodává současný předseda Klubu přátel Lukova Rostislav Konůpka. Pokračujte v tomto příběhu s námi.

 Zpracováno z publikace Střípky ze záchrany hradu

 

Líbí se vám práce Hnutí Brontosaurus? Podpořte ji!

Sdílet na signálech