Vyber si svoji dobrovolnickou akci
na pomoc přírodě, památkám a lidem.

kvetina listPřečti si, jak probíhá víkendovkatábor Hnutí Brontosaurus.
Vyber si z akcí, které pořádáme po celém Česku, a zažij to s námi.

Novinky

Rozhovor s Terkou a Ivanou

Terka Opravilová, studentka, ZČ Rozruch

Terko, prosím, představ se nám.

Bude mi 22 let, studuji biologii v Praze a letos dodělávám bakaláře, tak mám předsevzetí s Brontosaurem trochu polevit.  Kromě potáborového setkání a tábora Naruby organizuji přes rok spoustu víkendovek, koordinuji v Praze klubové večery, dělám jednoho ze statutářů základního článku Rozruch. Do Krkonoš už šest let jezdíme kosit louku zarostlou kopřivami do jednoho údolí se zaniklou vesnicí, třetí rok teď budeme dělat budkovací víkendovku v Praze.  Docela ráda čas od času jedu na akci i jako účastník. Nejčastěji na víkendovku našich nových organizátorů nebo na tábor do ciziny. Teď jsem byla dvakrát značit na Ukrajině. Užívám si tak, že se nemusím o nic starat a hlavně vařit, protože na všech našich akcích včetně tábora pro 24 lidí vařím a k tomu dělám program. 

Taky se tak snažím načerpat inspiraci a nové nápady. Tahle touha mě občas donutí zajet na nějaký zážitkový nebo vzdělávací kurz, ale bohužel se mi to moc často nedaří. Snažím se ostatní motivovat a zapojovat, ukazovat alternativy a dokazovat, že to jde. Třeba když jsem nedávno začala na naše akce nakupovat potraviny bezobalovým způsobem. 

Co tě přivedlo k Brontosaurům?

S Brontosaurem jsem se seznámila před pěti lety, poté, co se po mnoha letech rozpadl skautský oddíl, který jsem od mala navštěvovala. Chtěla jsem jako každé léto vyrazit na tábor do přírody, tak jsem hledala, ale moc mi to nešlo. Zabraly až brontosauří letáčky na Dni Země v mém rodném městě. Vybrala jsem si tam tábor v Krkonoších, říkala jsem si, že jsem tam pořádně nikdy nebyla a udělala jsem moc dobře. Pořádal to ZČ Rozruch, u kterého jsem už zůstala, a od té doby je Brontosaurus nedílnou součástí mého života. Na táboře jsem potkala super lidi, začlenila se, zažila něco úplně nového, namotivovala se. Letos jsem ten samý tábor potřetí organizovala. Přijelo nám tam zase spoustu mladých nadšených lidí a je hezké sledovat, že někteří s námi zůstávají, mění se nám před očima, začínají už taky organizovat. To je důkaz toho, že nám to funguje a nejlepší motivace k další práci.

Třetí víkend v září jsi organizovala potáborové setkání. Představ nám tuto akci a jak dopadla.

Letos se nás na setkání sešlo 80 a podle prvních ohlasů se víkend lidem líbil. Nemalou zásluhu na tom má jistě místo, kde se akce konala, Horní Maršov v Krkonoších. Jeho okolí a zdejší nové ekocentrum Dotek jsou nám v ZČ Rozruch známými místy, které s našimi tábory navštěvujeme. Nedaleko odtud se totiž v jednom údolí nachází louka, kterou tam jezdíme už šest let kosit. Ve stejném údolí sídlí také dva hospodáři a za jedním z nich se na sobotní práci vypravila jedna ze čtyř pracovních skupinek. Další skupinky se vydaly čistit les, stavět ohrady pro kozy, jedna zůstala na ekocentru a pomáhala se dřevem. Hlavním a nejúspěšnějším programem byl sobotní večer, kdy se konalo představní skupiny improvizačního divadla Poločas nápadu a koncert trutnovské kapely Marta a Rasputin. Obě akce jsme museli kvůli špatnému počasí přesunout do zdejšího blízkého kostela, ale zase díky tomu získaly jedinečnou atmosféru. V průběhu soboty a neděle pak ještě probíhaly workshopy – tancoval se swing a orient, cvičila se acrojóga, zpívalo v kostele, hrálo improvizační divadlo přímo s herci z improskupiny a další. Nepostradatelnou součástí setkání byl prostor Čajovny a Pekárny, kde se promítaly fotky, hrály deskovky a hlavně pily lahodné čaje a pojídaly dobroty dlouho do noci. Pro mě osobně byla velká zkušenost setkání organizovat. Jelikož jsme to celé předem připravovali ve dvou lidech, nebylo to úplně jednoduché a při samotné realizaci pak člověk narazil na problémy, se kterými se na běžných akcích nepotká. Jednoznačně ale převážila všudypřítomná pozitivní atmosféra a nadšení, které si snad každý odvezl i domů.

Fotoalbum na Facebooku

Co ti Brontosaurus dává, co považuješ za největší přínosy pro mladé lidi tvého věku?

Pro mě je největším přínosem asi ta komunita lidí a velký okruh dobrých a opravdových přátel, který jsem díky Brontosauru získala. Bylo to tak hned po prvním táboře a je to tak stále. Pak je pro mě důležitý ten prostor pro seberealizaci, rozvoj a získávání spousty zkušeností. Dává mi smysl dobrovolná práce pro přírodu, zážitkový program, předávání nadšení účastníkům. Já doufám, že největším přínosem pro mladé lidi je ten pocit přijetí a bezpečí v kolektivu vrstevníků, nabrání odvahy k tomu, aby ukázali, co v nich je, a možnost trávit čas jinak, smysluplně, s podobně smýšlejícími lidmi. Hlavně, jenom s Brontosaurem člověk pomůže přírodě nebo památkám, seznámí se se super lidmi, zažije zajímavý program a ještě na to dlouho s úsměvem vzpomíná.

Na poslední otázku jsme se zeptali ještě jednou Terčiny maminky Ivany Opravilové.

Co dává Brontosaurus tvojí dceři? Co považuješ za největší přínos pro mladé lidi jejího věku?

Asi nevystihnu slovy vše, co Terce brontosauří hnutí přináší.  Určitě to nejlepší nasměrování, kterého se jí mohlo v životě dostat. Setkání s Brontosaury přišlo v době, kdy se rozpadl náš skautský oddíl a ona nevěděla co dál a vlastně neznala mladé lidi, kteří by měli podobný vztah k přírodě a názory jako ona. Pak odjela na svůj první brontosauří tábor a vrátil se jiný člověk, šťastný a nadšený. Já jsem to vnímala stejně, jela jsem ji vyprovodit a když jsme se pak rozloučily a já jsem nenápadně z povzdálí sledovala, jak odchází s partou lidí do hor, tak se mě zmocnil nepopsatelný pocit klidu a radosti, že je v dobrých rukou a na správné cestě. Takže našla životní cestu, bezva partu kamarádů, se kterými jsou zajedno a stále se učí a nachází nové a nové věci.  A taky má určitě silný pocit, že dělá něco užitečného, s čímž vřele souhlasím.

Spíš než kriticky se dívám na ni s uznáním i obdivem, čeho všeho je schopná! Musím se ale přiznat, že se občas zeptám, jestli by neměla trošku časově ubrat a věnovat se víc škole. Tyto moje poznámky se jí ale vůbec nelíbí, prý má všechno pod kontrolou.

Jak a proč jsi se stala podporovatelem Brontosaura?

K tomu, abych se stala podporovatelem mě vlastně také přivedla Terka (mám se od ní co učit!), když jsem si jednou posteskla, že je to škoda, že jsem věkově trochu jinde a nemůžu pomoci na nějaké pracovní akci, tak jen prohodila, že můžu něco poslat.
Když sleduji vaši činnost, mám naději, že to s námi jako s lidstvem není tak úplně v koncích, když existují mladí lidé, kteří nejsou konzumní materialisté a jde jim o to, aby jejich ekologická stopa byla co nejmenší.  Moje podpora (adopce) je  zanedbatelná, myslím, že by člověk měl podporovat dobré věci a když se to tak vezme, k životu potřebujeme velmi málo, pocit štěstí a spokojenosti není ve hmotě… Takže to je asi jediná kapička, co pro vás  můžu udělat.

Děkujeme Ivaně za podporou a oběma za rozhovor.